03.03.2016
Je únor, jako každou zimu v Chicagu trpím nevyléčitelným "syndromem zmrzlé prdele". Je zima a temno (i když svítí slunce) a já se sama sebe ptám, jestli si ještě někdy v životě budu moct pohovět na záchodě, aniž bych se proměnila v rampouch. Při nočních výletech na záchod se člověk rychle naučí přeměnit výkřik, jako reakci na aktuální vrtochy teploty, v téměř neslyšné vydechnutí. Horký čaj, vrstvy oblečení a přímotopy fungují jen v omezené míře. Tohle roční období nesnáším.
Zima je ovšem i dobou, kdy zde v Domě zmatků slavíme jedno výročí. Minulý měsíc jsme s Andym završili čtvrtý rok našeho projektu domácího vzdělávání. Jsem vzorovým příkladem Nedobrovolného domácího vzdělavatele, takže se pořád znovu divím, že jsme to vydrželi takhle dlouho a zdá se, že vydržíme i dál – celou střední školu. A tak na počest těch 48 měsíců, kdy se mi hlavou honily myšlenky typu: nikdy jsem tohle stejně nechtěla dělat; vůbec nevím, co do prdele dělám; prosím, už s tím můžem přestat; PANEBOŽE určitě bude mít kvůli mě zkažený život – tady předkládám seznam deseti věcí, které jsem se naučila za ty čtyři roky, kdy jsem bez velkého nadšení učila doma své dítě s dvojí výjimečností1. Poučte se z mého příkladu a od mých dětí, může vám to ušetřit nějaké starosti. Pokud ne, mohu vám doporučit k úlevě od bolesti frankovku z habánských sklepů.
-
Prozkoumejte před začátkem procesu svá očekávání. Ještě lépe, nepovolte těmto potvorám vůbec vstup do vašeho domu. Zhasněte světlo na dvoře, zatáhněte rolety a klidně předstírejte, že nejste doma. Očekávání vám zmatou mysl víc než kdybyste viděli Miloše Zemana dělat provaz v rudých tangách (poslužte si a užijte si tento výjev ve svých představách). Zklidněte hormon, nic se neděje. Dřív jste měli zodpovědnost za vzdělání svých dětí, teď do toho ještě k tomu můžete i mluvit. Teda... musíte o tom mluvit a o všem. Jen si nepředstavujte, že něco bude vypadat tak, jak si to vaše mysl maluje. Je to stejné, jako když jste měli doma novorozeně, které nejenže nečetlo, ale navíc celý princip čtení mu byl úplně ukradený. Vzdělávejte konkrétní dítě, ne dítě odpovídající vašim představám.
-
Vytvořte si podpůrnou skupinu. Může být opravdová nebo virtuální. Bez ní se ale dříve nebo později zblázníte. I když to člověk většinou neplánuje, občas se stává, že ho emoce či myšlenky doženou až na most, ze kterého by se dalo tak dobře skočit. V takové chvíli je hodně praktické mít po ruce někoho, kdo vám skok rozmluví. Zkuste se mě zeptat, jak to vím, a uvidíte. Mám skupinku dobrých přátel na netu a v okolí opravdové domškoláky (Homeschooling In Real Life), bez nichž bych nemohla existovat. Někdy stačí jen slyšet, že někdo jiný měl podobné problémy a vše se vyřešilo. A také je dobré, když vám někdo připomene, že ve vězení se nedá svobodně brousit po internetu.
-
Uchovejte si činnosti, které jsou jen vaše, a na které se můžete každý týden těšit. Já hraju s manželem v poloprofesionálním dechovém tělese. Jednou za týden máme příležitost setkat se jen s dospělými a zapotit se při hraní hudby. Moc toho spolu nenamluvíme (jen v autě po cestě tam a zpět), ale říkáme tomu stejně rande. Dokonce si potom spolu dáme i drink (na dva prsty whisky nebo malou sklenku vína po příchodu domů, abychom v sobě utopili hudebního červa a udělali předěl mezi dvěma světy).
-
Dost by se mi hodil nějaký světec, patron neochotných vychovatelů. Existuje patron svatý rodičů, učitelů, psychiatrů a studentů. Proč nenadšení vychovatelé dvakrát výjimečných dětí nemají taky nějakého? Z toho, co vím, by byl asi nejblíž buď patron neutuchající naděje nebo snad patron nemožných příčin nebo nefunkčních rodin či beznadějných situací, nebo snad patron šílených (ironií je, že stejný světec je i patronem neurologických poruch). Někdo určitě řekne, že by se na tento úkol hodil i patron mladistvých delikventů, to by asi záleželo, jaký den člověk zrovna má. Ale poslyšte, co takhle patron obchodníků s vínem! Ten je u nás kdykoliv vítán, to teda klíďo.
-
Buďte si vědomi svých silných a slabých stránek a zohledněte je ve svých plánech. Jak jsem na tom já? Silná stránka: Plánování studijního programu a rozvrhnutí času mého dítěte. Je to takové tvoření základní osnovy a můj syn se tohoto úkolu ujme, jakmile se naučí líp plánovat. Děláme teď s Andym dystopický literární výzkum (co má dílo společného s dnešní společností a čím se liší, milé dítě – objevilo jsi příliš mnoho společného a ne dost rozdílů? Vítej do světa dospěláků...) Já si taky dávám záležet, aby se Andy na počítači učil němčinu, protože k tomu, aby se zabýval nejnovějším programovacím jazykem, opravdu nepotřebuje povzbuzovat. Slabá stránka: matika, a proto jsem ji delegovala Barry Gelstonovi a jeho The Collaboratory Zone2. Taky jsem našla učitele chemie; a na programu Online G33 si v tomhle pololetí povídají o americké historii.
-
Pravděpodobně se zabýváte domácím vzděláváním svého dítěte s dvojí výjimečnsti proto, že to co se děje ve škole, by se dalo přirovnat k přelívání vody sítkem. Vězte tedy, že nemusíte doma vytvářet školní prostředí, to byste se z toho akorát zbláznili. Škola nerovná se vzdělání a to se nerovná učení; tyhle tři věci jsou jen různé aspekty stejné skutečnosti. Soustřeďte se na učení a vaše dítě dosáhne vzdělání. POZOR: TOHLE SI DOBŘE ZAPAMATOVAT.
-
Nechte se vést dítětem a věřte si. Nevzděláváte tamto dvakrát výjimečné dítko ze sousedství, které dělá přes internet několik pokročilých kurzů a celá země ví o jeho nadpřirozených schopnostech. Vzděláváte doma svoje dítě s dvojí výjimečností. Vaše dvakrát výjimečné dítěte vás potřebuje, protože jste to vy, kdo nejlépe zná jeho silné i slabé stránky. Takže se snažte jak nejlíp umíte nesrovnávat svoje dítě s jinými a netlačte na něj. Srovnávání zabíji radost. POZOR: TOHLE SI TAKY HODNĚ DOBŘE ZAPAMATOVAT.
-
V téhle hře jde o to, naučit se udělat kompromis. Většinou se nám to nelíbí, ale jedeme v tom všichni stejně. Jeden z mých synů se učí doma a druhý chodí do školy na druhý stupeň. Školní dítě by se chtělo učit doma, ale já vím, že je pro něj momentálně nejlepší, když každé ráno odejde z domu a zúčastní se tradičního vzdělávacího procesu. Štve ho to, protože si myslí, že přichází o všechnu možnou zábavu a hry, které si užíváme doma (cha!). Stává se i, že se syn, kterého učím doma, musí zapřít a vypadnout z domu, ačkoliv se mu nechce. I já někdy musím pít bílé víno namísto červeného. Každý dělá kompromisy.
-
Věci se mění. S tím, co nějakou dobu krásně fungovalo, najednou narazíte jako do betonové zdi a už nikdy to fungovat nebude. To, co nikdy nešlo, jde najednou hladce a dítě fičí po cestě učení jako závodník. To je v pohodě. Tímto způsobem život zůstává zajímavý a my pomaleji stárnem. Anebo se tím minimálně udržuje prosperita obchodu s vínem. Změna je každopádně dobrá, změna znamená růst a poskytuje dostatek témat k blogování.
-
Existují dobré dny a existují špatné dny. Budou chvíle, kdy budete naplněni vděčností za to, že můžete učit své dítě doma. Zažijete i chvíle, kdy hodiny strávíte na internetu hledáním školy, do které budete moct své dítě strčit, abyste mohli utéct někam hodně daleko. Některé dny budete rozžhaveni do běla vztekem nad celou touhle záležitostí – že jste museli překopat celý svůj posraný život, abyste mohli doma vzdělávat dítě s takovými složitými potřebami, a že takhle jste si to teda nepředstavovali, a co si ten vesmír vlastně myslí, něco takového vám dělat. A pak budou dny, kdy si uvědomíte, jak moc se vaše dvakrát výjimečné dítě změnilo od té doby, co ho učíte doma, jak je teď zralejší a méně úzkostlivé a má neuvěřitelně hluboké myšlenky; a tahle změna vás úplně paralyzuje a vy nebudete schopni dělat nic jiného než vydechnout do vesmíru tichou doušku "díky".
Připouštím, že domácí vzdělávání není pro každého, ale je úžasné, čeho všeho je člověk schopen, když jeho dítě trpí. Nikdy jsem neplánovala vzdělávat své děti doma, a přesto to teď dělám a budu dělat další tři a půl roku. Můj syn je šťastnější, spokojenější sám o sobě, viditelně méně úzkostlivý a pomalu se začíná otevírat novým a jiným zážitkům. Může si sám určit, jak rychle se bude učit (já dohlížím na to, abychom se neustále posunovali dále) a přitom mu zůstane dost času na to, aby se hlouběji věnoval věcem, které ho nejvíce zajímají (programování a pitvání počítačů). Před čtyřmi lety to bylo úzkostlivé dítě ubité vzdělávacím systémem, který se po většinu času soustředil na to, co můj syn dělá špatně, a který zapomínal, že je pořád ještě spousta věcí, na které je dobrý. Dnes v něm vidím mladíka rostoucího v muže, kterým se má stát, a který si vykračuje do rytmu vlastního nekonvenčního bubeníka, věří svým schopnostem a stále lépe umí zlepšovat věci, které mu nejdou. Už neusínám s pláčem a on už nemívá tak často záchvaty kvůli maličkostem. Je těžké uvěřit, že máme za sebou čtyři roky; mám pocit, že jsme začali včera, anebo před milionem let. Za tři roky a několik měsíců budeme mít tohle období za sebou a já už se těším, až uvidím, jak to dopadlo.
Originálny článok: What I’ve learned from four years of reluctantly homeschooling a twice-exceptional kid, 02.02.2016.
Preklad: Eva Lee, 03.03.2016.
______________________________
1Dvojí výjimečnost – tyto děti mají na jedné straně výjimečné schopnosti – nadání, ale trpí současně určitým handicapem (vývojovými poruchami učení či chování nebo Aspergerovým syndromem). V anglické terminologii bývají nejčastěji označovány jako „twice exceptional“. Společným rysem celé této skupiny dětí je, že bývá obtížné ji identifikovat. Handicap a nadání se často vzájemně kompenzují, maskují, a proto bývají tyto děti učiteli označovány většinou jako průměrné. Zdroj: www.nadanedeti.cz/pro-psychology-dvoji-vyjimecnost, (2016-03-01).
2Barry Gelston and The Collaboratory Zone – online studijní program pro interaktivní výuku a spolupráci mezi studenty
3Online G3 – interaktivní on-line kurzy pro nadané studenty v rozmezí střední školy, kteří hledají pokročilé kurzy.